Planckova síla

Planckova síla je odvozená jednotka síly vyplývající z definice základních Planckových jednotek pro čas, délku a hmotnost. Jde o přirozenou jednotku hybnosti dělenou přirozenou jednotkou času.

F P = m P c t P = c 4 G = 1.210295 × 10 44  N. {\displaystyle F_{\text{P}}={\frac {m_{\text{P}}c}{t_{\text{P}}}}={\frac {c^{4}}{G}}=1.210295\times 10^{44}{\mbox{ N.}}}

Další odvozeniny

Planckova síla je také spojována s ekvivalencí gravitační potenciální energie a elektromagnetické energie[1] a v tomto kontextu může být chápána jako síla, která omezuje vlastní gravitační hmotu na polovinu jejího Schwarzschildova poloměru:

F P = G m 2 r G 2 {\displaystyle F_{\text{P}}={\frac {Gm^{2}}{r_{\text{G}}^{2}}}} ,
r G = r s 2 = G m c 2 . {\displaystyle r_{\text{G}}={\frac {r_{\text{s}}}{2}}={\frac {Gm}{c^{2}}}.} ,

kde G je gravitační konstanta, c je rychlost světla, m je libovolná hmotnost a rG je polovina Schwarzschildova poloměru r,s pro danou hmotnost. Od rozměru síly je také odvozen poměr energie a délky. Planckova síla může být vypočtena jako energie dělená polovinou Schwarzschildova poloměru:

F P = m c 2 G m c 2 = c 4 G . {\displaystyle F_{\text{P}}={\frac {mc^{2}}{\frac {Gm}{c^{2}}}}={\frac {c^{4}}{G}}.}

Jak bylo uvedeno výše, Planckova síla má unikátní spojení s Planckovou hmotností. Tato jedinečná asociace se také projevuje, když se síla vypočítává jako jakákoli energie dělená redukovanou Comptonovou vlnovou délkou (redukovaná o 2π) o stejné energii:

F = m c 2 m c = m 2 c 3 . {\displaystyle F={\frac {mc^{2}}{\frac {\hbar }{mc}}}={\frac {m^{2}c^{3}}{\hbar }}.}

Tady tato síla je odlišná pro každou hmotu (například u elektronu je síla zodpovědná za Schwingerův efekt). To je Planckova síla pouze pro Planckovu hmotnost (přibližně 2.18 × 10−8 kg). To vyplývá ze skutečnosti, že Planckova délka je redukovaná Comptonova vlnová délka rovná polovině Schwarzschildova poloměru Planckovy hmotnosti:

m P c = G m P c 2 {\displaystyle {\frac {\hbar }{m_{\text{P}}c}}={\frac {Gm_{\text{P}}}{c^{2}}}}

což zase vyplývá z jiného vztahu zásadního významu:

c = G m P 2 . {\displaystyle c\hbar =Gm_{\text{P}}^{2}.}

Obecná relativita

Planckova síla je často užitečná ve vědeckých výpočtech jako poměr elektromagnetické energie a gravitační délky. Tak například se objevuje v Einsteinových polních rovnicích, popisujících vlastnosti gravitačního pole obklopujícího danou hmotu:

G μ ν = 8 π G c 4 T μ ν {\displaystyle G_{\mu \nu }=8\pi {\frac {G}{c^{4}}}T_{\mu \nu }}

kde G μ ν {\displaystyle G_{\mu \nu }} je Einsteinův tenzor a T μ ν {\displaystyle T_{\mu \nu }} je tenzor energie a hybnosti.

Planckova síla jako konstanta napětí prostoročasu

Podle nového výzkumu může být [2] Planckova síla konstantou napětí prostoročasu:

A μ ν = 1 G μ ν {\displaystyle A^{\mu \nu }={\frac {1}{G_{\mu \nu }}}} kde A μ ν {\displaystyle A^{\mu \nu }} je Estakhrův tenzor, což je inverzní Einsteinův tenzor. Takže se pak v jiné reprezentaci Einsteinových polních rovnic: 8 π T μ ν A μ ν = F p {\displaystyle 8\pi T_{\mu \nu }A^{\mu \nu }=F_{p}} ukáže být Planckova síla vlastně "konstantou napětí prostoročasu" F p = T = {\displaystyle F_{p}=T=} konstanta.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Planck force na anglické Wikipedii.

  1. Gravity and the Photon [online]. Georgia State University [cit. 2012-09-12]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. Planck Force is Tension of Spacetime (General Relativity & Estakhr's expression of Einstein Field Equation) [online]. American Physical Society [cit. 2016-10-28]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.