Oxid železnatý

Oxid železnatý
Obecné
Systematický názevOxid železnatý
Anglický názevIron(II) oxide
Německý názevEisen(II)-oxid
Sumární vzorecFeO
Vzhledčerná pevná práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1345-25-1
PubChem14945
ChEBI50820
Vlastnosti
Molární hmotnost71,846 g/mol
Teplota tání1 377 °C
Teplota varu≈ 2 400 °C
Hustota5,90 g/cm³
Index lomunD= 2,32
Tvrdost6,5
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
Součinitel tepelné vodivosti0,557 W m−1 K−1 (50 °C)
Měrná magnetická susceptibilita6,5×10−6 cm3 g−1
Povrchové napětí585 mN/m (1 420 °C)
Struktura
Krystalová strukturakrychlová plošně centrovaná
Hrana krystalové mřížkya=430 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−277,6 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt440 J/g
Entalpie varu ΔHv3 200 J/g
Standardní molární entropie S°60,75 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−257,1 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,732 J K−1 g−1
Bezpečnost
R-větyžádné nejsou
S-větyžádné nejsou
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid železnatý je jedním z oxidů železa. Tento oxid má černou barvu, vyskytuje se v podobě prášku s chemickým vzorcem FeO. Skládá se ze železa v oxidačním čísle 2, které je vázáno na kyslík. Jeho nerostná podoba je známa jako wüstit. Oxid železnatý představuje jeden příklad nestechiometrické sloučeniny a koeficienty železa a kyslíku se mohou měnit a tvořit krystalické tvary.

Oxid železnatý je také obsažen v pigmentu. FDA (Food and Drug Administration) schválil používání tohoto oxidu pro kosmetiku a někdy je také používán do tetovacích inkoustů.

Příprava

Oxid železnatý vzniká tepelným rozkladem šťavelanu železnatého:

FeC2O4 → FeO + CO2 + CO

Tepelný rozklad probíhá v inertní atmosféře, jinak vzniká oxid železitý. Podobný postup lze použít i pro syntézu oxidu manganatého a oxidu cínatého.[1][2]

Reference

  1. H. Lux "Iron (II) Oxide" in Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1497.
  2. Practical Chemistry for Advanced Students, Arthur Sutcliffe, 1930 (1949 Ed.), John Murray - London

Externí odkazy

  • (anglicky) Make Pyrophoric Iron and Iron Oxalate