Kvantová superpozice

Prezentace kvantové superpozice stavů

Kvantová superpozice stavů je základním principem kvantové mechaniky, podle kterého lze každé dva (a více) kvantové stavy kombinovat (superponovat), čímž vznikne nový kvantový stav. To znamená, že každý kvantový stav lze popsat jako součet dvou (a více) jiných stavů. Kvantová superpozice je běžná u kvantových objektů, jako jsou elementární částice či atomy.[1]

Pokud existují kvantové stavy | a {\displaystyle \scriptstyle |a\rangle } a | b {\displaystyle \scriptstyle |b\rangle } , kvantová superpozice těchto stavů je nový systém ve stavu α | a + β | b {\displaystyle \scriptstyle \alpha |a\rangle +\beta |b\rangle } pro komplexní čísla α , β {\displaystyle \scriptstyle \alpha ,\beta } . Pro objekt v superponovaném stavu platí, že s pravděpodobností | α | 2 {\displaystyle |\alpha |^{2}} je ve stavu a {\displaystyle a} a s pravděpodobností | β | 2 {\displaystyle |\beta |^{2}} je ve stavu b {\displaystyle b} .[1]

Kvantovou superpozici v roce 1935 popsal rakouský fyzik Erwin Schrödinger, který na myšlenkovém experimentu Schrödingerovy kočky ukázal, že kočka může být teoreticky živá i mrtvá zároveň.

Kvantovou superpozici lze uplatnit v případě kvantového počítače či kvantové teleportace.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quantum superposition na anglické Wikipedii.

  1. a b Superpozice stavů [online]. Aldebaran [cit. 2020-10-26]. Dostupné online. 

Literatura

  • Bohr, N. (1927/1928). The quantum postulate and the recent development of atomic theory, Nature Supplement 14 April 1928, 121: 580–590.
  • Cohen-Tannoudji, C., Diu, B., Laloë, F. (1973/1977). Quantum Mechanics, ISBN 0471164321.
  • Dirac, P. A. M. (1930/1958). The Principles of Quantum Mechanics, Oxford University Press.
  • Einstein, A. (1949). Remarks concerning the essays brought together in this co-operative volume, s. 665–688 in Schilpp, P. A. editor (1949), Albert Einstein: Philosopher-Scientist, volume II, Open Court, La Salle IL.
  • Feynman, R. P., Leighton, R.B., Sands, M. (1965). The Feynman Lectures on Physics, volume 3, Addison-Wesley, Reading, MA.
  • Merzbacher, E. (1961/1970). Quantum Mechanics, 2. vydání, Wiley, New York.
  • Messiah, A. (1961). Quantum Mechanics, volume 1, North-Holland, Amsterdam.
  • WHEELER, J. A.; ZUREK, W.H., 1983. Quantum Theory and Measurement. Princeton NJ: Princeton University Press. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

  • Kvantové hlavolamy II. na vesmír.cz
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • GND: 4346012-4