Kuliové

Kuli (také psáno coolie, koelie, kuli, khuli, khulie, cooli, cooly, nebo quli) je termín pro dělníka s nízkou mzdou, typicky jihoasijského nebo východoasijského původu.^[1]

Slovo kuli bylo poprvé zpopularizováno v 16. století evropskými obchodníky napříč Asií a v 18. století odkazovalo na migrující indické smluvní dělníky. V 19. století během britské koloniální éry získalo novou definici systematické lodní dopravy a najímání asijských dělníků na základě smluv na plantážích, kde dříve pracovali zotročení Afričané.^[2] Slovo mělo celou řadu dalších významů a někdy je považováno za urážlivé nebo pejorativní v závislosti na historickém a geografickém kontextu. V Indii, zemi svého původu, je stále považováno za hanlivou nadávku. V mnoha ohledech je podobné španělskému výrazu peón , i když oba výrazy jsou v některých zemích používány s rozlišnými významy.

Slovo vzniklo v 17. století na indickém subkontinentu a znamenalo nádeník, ale od 20. století se toto slovo používalo v britské Indii k označení nosičů na nádražích.^[3] Kuli je dnes v Americe, Oceánii a Africe a jihovýchodní Asii – v souvislosti s jinými lidmi z Asie – považován za hanlivou nebo rasovou nadávku. Tento termín se liší od slova Dougla, které se vztahuje na lidi smíšeného afrického a indického původu. Kuli je místo toho používán k označení lidí plně indického původu, jejichž předkové migrovali do britských bývalých kolonií Afriky, Asie a Karibiku. To platí zejména v Jižní Africe, východní Africe, Belize, Guyaně, Surinamu, Jamajce, Mauriciu, Fidži a na Malajském poloostrově.^[4][5]

V moderní indické populární kultuře byli kuliové často zobrazováni jako hrdinové pracující třídy nebo antihrdinové.

Etymologie

Etymologie uvádí, že toto slovo pochází z hindustánského slova qulī (क़ुली, قلی), které může plynout z běžného turkického slova pro otroka (nebo jako obecný název pro císařské poddané bez ohledu na jiné společenské postavení), قول (qul).^[6] Jiné, spíše nepravděpodobné vysvětlení je, že slovo qulī pochází z domorodého kmene Gujarati nebo kasty známé jako Kuli a toto slovo převzali Portugalci, kteří ho pak používali v jižní Indii, odtud pochází tamilské slovo kuli. Vzhledem k tomu, že uvulární q není domorodý zvuk v indických jazycích, lze tedy toto vysvětlení zavrhnout. Slovo bylo v tomto smyslu použito pro dělníky z Indie. V roce 1727 popsal Engelbert Kämpfer „kulie“ jako dělníky v docích, kteří vykládali holandské obchodní lodě v Nagasaki v Japonsku.^[7][8]

Čínská fono-sémantická shoda 苦力; kǔlì se doslova překládá jako „hořká síla“, ale je běžněji chápána jako „tvrdá práce“.

Čínští kuliové

Z britských kolonií

Dělníci z Číny byli převáženi hlavně za prací do Peru a na Kubu. Nicméně mnoho čínských dělníků pracovalo v britských koloniích, jako je Singapur, Nový Jižní Wales, Jamajka, Britská Guyana (nyní Guyana), Britská Malajsie, Trinidad a Tobago, Britský Honduras (nyní Belize) – a také v nizozemských koloniích v Nizozemské východní Indii a Surinamu.^[9][10] První várka čínských dělníků byla do britské kolonie Trinidad v roce 1806. Na mnoha plavbách byli dělníci přepravováni na stejných plavidlech, která byla v předchozích letech používána k přepravě afrických otroků.

Obchod s kulii a otroky, který provozovali američtí kapitáni a místní agenti a který sestával hlavně z dluhového otroctví byl nazýván „obchod s prasaty“, protože životní podmínky nebyly odlišné od životních podmínek dobytka. Na některých plavidlech zemřelo během cesty až 40 procent kuliů.^[11] Až 500 z nich bylo nacpáno do jednoho lodního prostoru, takže nezbýval žádný prostor k pohybu. Některé z nich byly čínské ženy unesené jako sexuální otrokyně na žádost amerických a karibských majitelů plantáží. Přijatí dělníci byli povinni platit za své lodní jízdné ze skrovných výdělků, které byly často nižší než životní náklady, což je nutilo do otroctví.^[11] Zahraniční obchodníci využívali nerovných smluv sjednaných mezi Qingskou vládou a západními mocnostmi po opiových válkách, stejně jako z toho vyplývající politické a hospodářské nestability, aby zprostředkovali obchody pro „najaté“ dělníky. Portugalské Macao bylo centrem tohoto obchodu. Otroctví kuliů bylo v Macau popisováno jako „jediný skutečný obchod“ v letech 1848 až 1873, vytvářející obrovské zisky pro Portugalce, dokud nebylo zakázáno kvůli tlaku britské vlády.^[12]

V roce 1847 dvě lodě z Kuby přepravily dělníky do Havany, aby pracovali na polích s cukrovou třtinou z přístavu Xiamen, jednoho z pěti čínských smluvních přístavů otevřených Britům Nankingskou smlouvou v roce 1842. Obchod se brzy rozšířil do dalších přístavů v Guangdongu a poptávka se stala obzvláště silnou v Peru po pracovnících v dolech na stříbro a v odvětví sběru guána.^{[13][14][15][16]} Austrálie začala dovážet dělníky v roce 1848 a Spojené státy je začaly využívat v roce 1865 na stavbě První transkontinentální železnice. Tito dělníci byli klamáni ohledně svých pracovních podmínek v mnohem větší míře než jejich indičtí kolegové, a proto v tomto období došlo k mnohem vyšší míře čínské emigrace.

Obchod vzkvétal od roku 1847 do roku 1854 bez problémů, dokud nezačaly vyplouvat na povrch zprávy o špatném zacházení s dělníky na Kubě a v Peru. Vzhledem k tomu, že britská vláda měla politickou a právní odpovědnost za mnoho dotčených přístavů – včetně Amoye – byly tyto přístavy okamžitě uzavřeny. Navzdory těmto uzavřením se obchod jednoduše přesunul do vstřícnějšího přístavu v rámci portugalské enklávy v Macau.^[17]

Kuliové byli prodáni a byli převezeni na práci na plantážích nebo v dolech s velmi špatnými životními a pracovními podmínkami. Doba trvání smlouvy byla obvykle pět až osm let, ale mnoho kuliů kvůli tvrdé práci a špatnému zacházení nedožilo konce svého služebního období. Přeživší byli často nuceni zůstat v otroctví i po uplynutí smluvního období. S kulii, kteří pracovali na cukrových plantážích na Kubě a na guánových záhonech ostrovů Chincha (ostrovy Pekla) v Peru bylo zacházeno brutálně. Sedmdesát pět procent čínských kuliů na Kubě zemřelo před splněním smluv. Více než dvě třetiny čínských kuliů, kteří dorazili do Peru v letech 1849 až 1874, zemřely během smluvního období. V roce 1860 bylo vypočteno, že ze 4000 kuliů přivezených na Chinchy od zahájení obchodu nepřežil ani jeden.^[18]

V roce 1866 se britská, francouzská a čínská vláda dohodly na zmírnění zneužívání. Požadovaly, aby všichni obchodníci platili za návrat všech dělníků po skončení jejich smlouvy. Zaměstnavatelé v Britské západní Indii tyto podmínky odmítli a obchod s nimi skončil. Až do konečného zrušení obchodu v roce 1875 bylo jen na Kubu prodáno přes 150 000 kuliů, většina byla odeslána z Macaa. Ani po reformách v roce 1866 se rozsah zneužívání a podmínky blízké otroctví nijak nezlepšily, naopak se zhoršily. Počátkem 70. let 19. století vedla zvýšená mediální publicita obchodu k veřejnému pobouření a Britové, stejně jako Qingská vláda, vyvíjeli tlak na portugalské úřady, aby obchod v Macau ukončily. Toho bylo nakonec dosaženo v roce 1874.^[17]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kuli na Wikimedia Commons

Reference