Karel Jernek

Karel Jernek
Karel Jernek, rok 1940
Karel Jernek, rok 1940
Narození31. března 1910
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. června 1992 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánírežisér, překladatel, operní režisér a divadelní režisér
Oceněnízasloužilý umělec (1966)
ChoťOlga Filipi
Jiřina Stránská
DětiKlára Jerneková
PříbuzníFilip Čáp (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Jernek (31. března 1910, Praha – 22. června 1992, Praha) byl český divadelní režisér.

Biografie

V roce 1931 maturoval na gymnáziu v Praze, následně do roku 1938 studoval dějiny srovnávací literatury, hudby a výtvarného umění na Univerzitě Karlově.

Již během studií se začal věnovat divadlu a pohostinsky režíroval i v Národním divadle v Praze. V roce 1939 získal angažmá ve Státním divadle v Brně, kde působil v činohře a opeře jako režisér téměř až do konce roku 1941. V posledním roce byl uměleckým šéfem činohry.

V období 1940–1943 režíroval pohostinsky v opeře a činohře Národního divadla. Před totálním nasazením v roce 1944 jej pomohl ochránil Miloš Havel, stejně jako další české divadelníky a pracovníky kultury (mj. Jiří Frejka, František Salzer, Jan Škoda, Antonín Kurš aj.).[1] V letech 1943–1947 byl režisérem Vinohradského divadlo. V období 1945 až 1948 současně režíroval pohostinsky v činohře a opeře Divadla 5. května.

Od roku 1948 byl režisérem opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Pak následovala angažmá v Liberci (1950–1951), v Olomouci (1951–1954), kde od roku 1953 byl i šéfem činohry,[2] následně v Plzni ( 1955–1956) a v Pardubicích (1956–1957).

Od 1.12.1960 do roku 1985 byl opět angažován v pražském Národním divadle jako režisér opery. Pohostinsky režíroval i v zahraničí, např. ve Vídni (Staatsoper), v Miláně (La Scala), v Německu a Velké Británii.

Byl rovněž překladatelem, upravoval operní libreta, rozvíjel publicistickou činnost. V letech 1952–1954 vyučoval herectví, režii a dramaturgii na Vysoké škole múzických umění Bratislava, v období 1959–1965 operní herectví a režii na Hudební fakultě AMU.

Byl manželem herečky Jiřiny Stránské (1912–1999)[3], později kostýmní výtvarnice Olgy Filipi (1923–2015)[4] a otcem herečky Kláry Jernekové (1945–2003), dědečkem herce Filipa Čápa (1971) syna Kláry Jernekové a herce Josefa Čápa (1946– 2001).

Je pochován na Vinohradském hřbitově v Praze.

Hrob Karla Jerneka na Vinohradském hřbitově v Praze

Ocenění

Vybrané divadelní režie

Odkazy

Reference

  1. ↑ Viz rukopisná prohlášení pracovníků kultury z roku 1945, In: V. M. Havel: Mé vzpomínky, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 1993, fotodokumentace mezi str. 81 a 82 textu
  2. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 386, ISBN 978-80-200-1502-0
  3. ↑ Jiřina Stránská. csfd.cz [online]. [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Olga Filipi. FDb.cz [online]. [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 

Literatura

  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 184, 191, 193, 196–7, 216
  • František Černý: Kalendárium dějin českého divadla, Svaz českých dramatických umělců a Český literární fond, Praha, 1989, str. 87–8, 113, 126, ISBN 80-85096-02-1
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 325, 329, 338, ISBN 80-200-0782-2
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 50, 120–1, 227–8, 268, 299, 301, 341, 386, 407, 410, 418, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 271, 479, 486, 488, 508, 627, 665
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 65, 98, 103
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 195–7
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 347, 399
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str.  65, 68, 73, 179, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju... Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 76, ISBN 80-85837-35-8
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 170, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy

Autoritní data Editovat na Wikidatech