Geomatika

Geomatika je podle normy ISO 19122 definována jako vědecký a technický interdisciplinární obor zabývající se sběrem, distribucí, ukládáním, analýzou, zpracováním a prezentací geografických dat nebo geografických informací.^[1]

Vývoj oboru

Na počátku tohoto oboru se nejprve objevuje termín „géomatique“ jehož původcem je Francouz Jean Denegre (kolem roku 1965). Tento termín pak propagoval v prostředí Mezinárodní fotogrammetrické společnosti (ISPRS) Francouz B. Dubuisson (1969). Z Francie se zakrátko dostal tento termín do francouzsky mluvící části Kanady (provincie Québec) a také v Kanadě bylo záhy vytvořeno anglické synonymum „geomatics“, které se rychle rozšířilo do Spojených států amerických a odtud do Austrálie, Oceánie, Velké Británie a Irska. Ve španělské verzi „geomática“ se rozšířil tento termín do Střední a Jižní Ameriky.

Geomatika v současném českém pojetí je širším integrovaným vědním oborem převážně zaměřeným na sběr základních geografických dat různými způsoby měření, jejich prvotní zpracování a distribuci. Samotný termín se však, s výjimkou studijního programu Geomatika na Západočeské univerzitě v Plzni, v České republice příliš nerozšířil, neboť terminologii v oblasti střední a východní Evropy ovlivnil vývoj v německy mluvících zemích. Prof. G. Konecny (TU Hannover) uvádí v anglicky psané učebnici Geoinformation (2002), že integrovaný obor, založený zejména na globálním určování polohy (GPS), dálkovém průzkumu Země a digitální fotogrammetrii pro sběr geodat a na technologii GIS pro manipulaci s těmito daty a jejich výstup, se nazývá německy „Geoinformation“ nebo „Geo- Information“. Z německy mluvících zemí se termín „geoinformatika“ rozšířil do okolních středo- a východoevropských zemí zatímco ve francouzsky, španělsky a portugalsky mluvících zemích je téměř neznámý a v anglicky mluvících zemích jen velmi zřídka používaný.

Vzdělávání

V České republice zajišťuje výuku integrovaného oboru geomatika v popsaném pojetí Západočeská univerzita v Plzni na Fakultě aplikovaných věd. Náplní studijního programu Geomatika ve tříletém bakalářském, dvouletém navazujícím magisterském a čtyřletém doktorském studiu je výuka předmětů, které jsou součástí geomatiky (geodézie, kartografie, fotogrammetrie, dálkový průzkum Země, topografické mapování, katastr nemovitostí, geoinformatika a další), a to ve vzájemných souvislostech a s využitím technických prostředků a metod používaných v soudobých informačních a telekomunikačních technologiích.

V říjnu 2013 vznikla katedra geomatiky také na Fakultě stavební ČVUT v Praze, a to sloučením katedry vyšší geodézie a katedry mapování a kartografie.^[2] Katedra nabízí výuku v 3letém bakalářském a 2letém navazujícím magisterském studijním programu Geodézie a kartografie.^[3]

Mezinárodní odborné organizace a společnosti

Mezinárodní společnost pro fotogrammetrii a dálkový průzkum (ISPRS)
Mezinárodní federace zeměměřičů (FIG)
Mezinárodní kartografická asociace (ICA)
EuroGeographics
EUROGI

České odborné organizace a společnosti

Česká asociace pro geoinformace (CAGI)
Český svaz geodetů a kartografů (ČSGK)
Kartografická společnost ČR
Společnost pro fotogrammetrii a dálkový průzkum

Odkazy

Reference

↑ Šíma, J. Geomatics and geoinformatics in modern information society – projection of new trends into their curricula at the University of West Bohemia in Pilsen. FCE Geoinformatics, Praha 2007.
↑ Katedra geomatiky [online]. Gama FSv ČVUT, rev. 2014-02-18 [cit. 2016-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-10.
↑ Studijní program Geodézie a kartografie [online]. Gama FSv ČVUT, rev. 2014-10-07 [cit. 2016-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-02.

Literatura

ŠÍMA, Jiří. Geomatika a geoinformatika v moderní informační společnosti. In: Sborník referátů ze 42. geodetických informačních dnů. Brno: Spolek zeměměřičů, 2006. Dostupné online. Archivováno 16. 4. 2014 na Wayback Machine.
ŠÍMA, Jiří. Geomatika verzus geoinformatika?. Zeměměřič. 2007, čís. 1. Dostupné online. Archivováno 16. 4. 2014 na Wayback Machine.
ŠÍMA, Jiří. Milníky geoinformatiky z pohledu odborné terminologie a technické normalizace. Geobusiness. 2011, čís. 2.