Fermiho–Diracovo rozdělení

Porovnání průběhu funkcí odpovídajících Boseho–Einsteinovu resp. Fermi–Diracovu rozdělení
Fermiho–Diracovo rozdělení
v závislosti na teplotě

Fermiovo–Diracovo rozdělení popisuje ve statistické fyzice systémy složené z fermionů, tedy částic s antisymetrickou vlnovou funkcí a poločíselným spinem. Pro tento typ částic platí Pauliho vylučovací princip, což se projevuje omezením rozdělovací funkce u nízkých energií (v jednom stavu může být nejvýše jeden fermion).

Rozdělení zavedli Enrico Fermi a Paul Dirac roku 1926.

Rozdělovací funkce

Rozdělovací funkce fFD(E) určuje střední počet částic ve stavu s energií E:

f F D ( E ) = 1 exp [ ( E μ ) / ( k B T ) ] + 1 {\displaystyle f_{FD}(E)={\frac {1}{\exp[(E-\mu )/(k_{B}T)]+1}}}

kde:

E je energie
kB je Boltzmannova konstanta
T je termodynamická teplota
μ je chemický potenciál (v tomto případě často zvaný Fermiova energie a značený E F   {\displaystyle E_{F}\ } )

Pro energie E μ k B T {\displaystyle E-\mu \gg k_{B}T} přechází Fermiovo–Diracovo rozdělení v klasické Maxwellovo–Boltzmannovo rozdělení.

Literatura

  • Z. Horák, F. Krupka, Fyzika, 3. vydání. SNTL / Alfa, Praha 1981
  • J. Kvasnica: Statistická fyzika. Academia, Praha, 1983, 1998

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Fermiho-Diracovo rozdělení na Wikimedia Commons
Autoritní data Editovat na Wikidatech