Chlorid platiničitý
| Chlorid platiničitý | |
|---|---|
 Struktura chloridu platiničitého | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid platiničitý |
| Anglický název | Platinum(IV) chloride |
| Německý název | Platin(IV)-chlorid |
| Sumární vzorec | PtCl4 |
| Vzhled | červenohnědý prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13454-96-1 |
| PubChem | 26031 |
| SMILES | [Pt+4].[Cl-].[Cl-].[Cl-].[Cl-] |
| InChI | InChI=1/4ClH.2Pt/h4*1H;;/q;;;;2*+2/p-4 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 336,89 g/mol |
| Teplota tání | 370 °C (rozklad) |
| Hustota | 4,303 g·cm−3 (bezvodý) 2,43 g·cm−3 (pentahydrát) |
| Rozpustnost ve vodě | 58,7 g/100 g (bezvodý) |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS06  GHS07  GHS08 Nebezpečí[1] | |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid platiničitý je chemická sloučenina se vzorcem PtCl4, je to červenohnědá pevná látka.[2]
Příprava a reakce
Chlorid platiničitý se připravuje nejčastěji zahříváním kyseliny hexachloroplatiničité, která se získává rozpouštěním platiny v lučavce královské:
- H2PtCl6 → PtCl4 + 2 HCl
Po odstranění nadbytku kyseliny krystaluje z roztoku chlorid platiničitý ve formě červených krystalů pentahydrátu PtCl4·5H2O,[3] který lze dehydratovat zahříváním na teplotu nad 300 °C v proudu suchého chloru. Pentahydrát je stabilní a slouží jako komerční forma PtCl4.[4]
Působením vodných roztoků hydroxidů vzniká hexahydroxoplatiničitý ion [Pt(OH)6]2−. Zahříváním uvolňuje chlor a vzniká chlorid platnatý:
- PtCl4 → PtCl2 + Cl2
Struktura
Chlorid platiničitý se skládá z oktaedrických jednotek PtCl6, které tvoří polymer. Polovina chloridů je můstkových a propojuje atomy platiny. Rozpouštění PtCl4 je možné pouze pokud dojde k přerušení můstkových vazeb Pt-Cl. Přídavkem HCl vzniká H2PtCl6. Známe i adukty typu cis-PtCl4L2, ty se ale nejčastěji připravují oxidací platnatých solí.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Platinum(IV) chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Platinum tetrachloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. ISBN 8085427389, ISBN 9788085427387. OCLC 320245801 S. 1426–1428.
- ↑ NEWTH, George Samuel. A text-book of inorganic chemistry. Bombay: Longmans, Green, and co., 1920. 724 s. S. 694.
- ↑ HRSG. VON GEORG BRAUER. UNTER MITARB. VON M. BAUDLER. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie / 3.. 3., umgearb. Aufl. vyd. Stuttgart: Enke XIV, Seite 1408 -2113 s. ISBN 3432878230, ISBN 9783432878232. OCLC 310719495 S. 1709.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlorid platiničitý na Wikimedia Commons
| Chloridy s prvkem v oxidačním čísle IV. | |
|---|---|
| Chlorid americičitý (AmCl4) • Chlorid uhličitý neboli Tetrachlormethan (CCl4) • Chlorid ceričitý (CeCl4) • Chlorid chromičitý (CrCl4) • Chlorid germaničitý (GeCl4) • Chlorid hafničitý (HfCl4) • Chlorid molybdeničitý (MoCl4) • Chlorid neptuničitý (NpCl4) • Chlorid niobičitý (NbCl4) • Chlorid olovičitý (PbCl4) • Chlorid manganičitý (MnCl4) • Chlorid osmičitý (OsCl4) • Chlorid protaktiničitý (PaCl4) • Chlorid platiničitý (PtCl4) • Chlorid plutoničitý (PuCl4) • Chlorid rutheničitý (RuCl4) • Chlorid siřičitý (SCl4) • Chlorid seleničitý (SeCl4) • Chlorid křemičitý (SiCl4) • Chlorid cíničitý (SnCl4) • Chlorid technecičitý (TcCl4) • Chlorid telluričitý (TeCl4) • Chlorid thoričitý (ThCl4) • Chlorid tantaličitý (TaCl4) • Chlorid titaničitý (TiCl4) • Chlorid uraničitý (UCl4) • Chlorid vanadičitý (VCl4) • Chlorid wolframičitý (WCl4) • Chlorid zirkoničitý (ZrCl4) | |
Portály: Chemie
