Britská východní Afrika

Protektorát Východní Afrika
East Africa Protectorate

←

1895–1920

→

vlajka

znak

Geografie

Mapa Britské východní Afriky z roku 1911

Hlavní město

Mombasa (1895–1905)
Nairobi (1905–1920)

Rozloha

696 447 km² (1904)

Obyvatelstvo

Počet obyvatel

4 000 000 odhad 1904

Jazyky

angličtina (úřední), svahilština, gikuvu, kamba, luo, gusii, meru, nandi–markweta

Náboženství

křesťanské, islámské, hinduistické, africká domorodá

Státní útvar

Státní zřízení

protektorát

Mateřská
země

Spojené království

Měna

rupie

Vznik

1. červenec 1895

Zánik

27. červenec 1920

Státní útvary a území

Předcházející

Imperiální britská východoafrická společnost

Následující

Kolonie Keňa

Britská východní Afrika (anglicky British East Africa, oficiálně East Africa Protectorate - Protektorát Východní Afrika) byla oblast u Velkých afrických jezer rozkládající se zhruba na stejném území jako dnešní Keňa (přibližně 639 209 km²) od Indického oceánu do vnitrozemí k Ugandě a Keňskému příkopu. Přestože se částečně jednalo o panství zanzibarského sultána, bylo koncem 19. století pod britskou kontrolou. Protektorát byl zřízen v důsledku britských obchodních zájmů v této oblasti v 80. letech 19. století a existoval až do roku 1920, kdy se stal Kolonií Keňa s výjimkou 16km pobřežního pásu, který byl současně vyhlášen Protektorátem Keňa.

Správa

Evropští misionáři se začali usazovat v oblasti mezi Mombasou a Kilimandžárem v roce 1840 oficiálně pod ochranou zanzibarského sultána. V roce 1886 britská vláda podpořila Williama Mackinnona, který už měl se sultánem uzavřenou dohodu a jehož lodní společnost obchodovala v oblasti Velkých jezer, aby založil Britskou východoafrickou asociaci s cílem zvýšit britský vliv v regionu. Asociace se v roce 1888 přeměnila na Imperiální britskou východoafrickou společnost s původním cílem zajišťovat správu pobřeží táhnoucího se v délce asi 240 kilometrů od řeky Džuba přes Mombasu k Německé východní Africe, kterou mělo od sultána pronajatu Německo. Britská „sféra vlivu“ dohodnutá na Berlínské konferenci v roce 1885 byla rozšířena z pobřeží i do vnitrozemí přes území budoucí Keni a po roce 1890 zahrnovala rovněž Ugandu. V té době byla správním centrem Mombasa.

Nicméně společnost spěla k bankrotu a 1. července 1895 britská vláda vyhlásila nad územím protektorát a jeho správu podřídila ministerstvu zahraničí. V roce 1902 bylo k protektorátu přičleněno i území Ugandy. O tři roky později (1905) byla správa protektorátu převedena pod ministerstvo kolonií a sídlo správy bylo přesunulo z Mombasy do Nairobi. Následujícího roku byla ministerským příkazem zřízena vláda, představována guvernérem a výkonnou radou, a legislativa (zákonodárná rada). Prvním guvernérem a vrchním velitelem byl podplukovník J. Hayes Sadler. Občas se vyskytly problémy s místními kmeny a přes malá krveprolití zůstala země kolonistům otevřena.

Dne 23. července 1920 byly vnitrozemské oblasti vyhláškou zákonodárné rady prohlášeny britským panstvím^[1] a byla zde zřízena kolonie Keňa. Zbývající 16 kilometrů široký (10mílový) pobřežní pás, s výjimkou Witulandu, zůstal pod svrchovaností sultána Zanzibaru jako protektorát Keňa.

Osídlení

V roce 1897 přijel na keňskou vysočinu, která byla tehdy součástí protektorátu, lord Delamere, průkopník osidlování, a zaujal ho zdejší zemědělský potenciál. Již předtím, zhruba od roku 1896, sem přicházeli přistěhovalci z Indie jako obchodníci, řemeslníci a drobní finančníci. Indové se jako občané korunní kolonie těšili v britském impériu určitým výsadám, ale nebylo jasné, zda budou v oblasti afrických Velkých jezer uznáni jako britští občané. Posléze vznikla regulace zahrnující obchodní a rezidenční segregaci ve městech a přistěhovalectví z Indie bylo omezeno. Osídlení vysočiny bylo přitom vyhrazeno Evropanům.

Stav v letech 1893-1895 zóna britského vlivu 1885
sultanát Witu
Stav v letech 1895-1896
sultanát Zanzibar
království Buganda, od r. 1884 protektorát
Stav v letech 1896-1902
Protektorát Východní Afrika

Roku 1902 obdržel Východoafrický syndikát povolení nabídnout bílým osadníků část území vysočiny o rozloze 1 300 km² (500 čtverečních mil) a první žádost o pozemky byly podány již dubnu. Poté následovaly další žádosti o rozsáhlé oblasti, které byly spojeny velkým židovským osídlením. V dubnu 1903 vyslal major Frederick Russell Burnham, ředitel Východoafrického syndikátu, do vnitrozemí výpravu, aby odhadla tamější nerostné bohatství. Výprava prozkoumala okolí své cesty z Nairobi na sever až k západním břehu Rudolfa jezera. S příchodem stovek potenciálních osadníků, především z jižní Afriky, vznikla otázka zachování práv na pastvu pro Masaje a bylo rozhodnuto nepřijímat žádné další žádosti o pronájem rozsáhlých ploch. Spory o přidělování půdy vedly ke konfliktům mezi místními a londýnskými úředníky, a to kvůli požadavkům Východoafrického syndikátu, kde se sdružovali především žadatelé z jižní Afriky. Odtud a také z Anglie přicházeli noví osadníci ještě i v roce 1905.

Po první světové válce přijeli z Anglie a Jižní Afriky další zemědělci. Nicméně v roce 1919 byla bělošská populace odhadována na 9 000 osadníků. Přitom počet Indů byl v téže době odhadován na více než dvojnásobek.

Pošta

Území mělo vlastní poštovní službu od roku 1890. Zprvu se používaly britské známky s přetiskem a později nové s textem IMPERIAL BRITISH EAST AFRICA COMPANY. Od roku 1895 byly známky opatřeny přetiskem BRITISH EAST AFRICA, a to jak zdejší, tak indické. Později byly vydány série nových známek se stejným označením.