Balustráda

Balustráda (z franc. balustrade – zábradlí, hrazení, brlení) je individuálně tvarované, ozdobné zábradlí, vytvořené pomocí nízkých sloupů, tzv. baluster neboli balustrových kuželek krytých zpravidla překladem. Uplatňuje se většinou na schodištích, terasách a balkonech. Může být v půdorysu přímá, ale často bývala i zakřivená, zejména v barokní době. Balustráda je vytvořena z kamene nebo materiálu, který kámen napodobuje: ze štuku, ze dřeva, v novější době také z betonu.

Vedle základního významu balustrády z jednotlivých sloupků – balustrových kuželek – se tímto slovem může rozumět obecně jakékoli kamenné či kámen napodobující prolamované zábradlí složené z jednotlivých dílců, například z kružbových obrazců nebo různě proplétaných prutů.

Historie

Přestože je balustráda (v původním významu slova) antikizující prvek, v antickém Řecku a Římě se zřejmě nepoužívala. Objevuje se však v asyrských palácích, kde jsou užity ve spodní části okenních otvorů. Jejich masivní rozšíření počíná v 15. století na balkonech benátských a veronských paláců.^[1] Balustrády byly hojně užívány v renesanci, baroku a také v 19. století, v období neo-slohů.

Jiné tvary balustrád

Za Alpami byly především v období pozdní gotiky často používány gotické balustrády. Neklasicky tvarované balustrády, tvořené například volutami či různě se proplétajícími pruty, které jsou v podstatě neklasickou variací balustrového sloupku, ale často se objevují i v baroku a rokoku. Zcela svébytná podoba balustrád se pak vyskytuje v mimoevropské, například islámské či indické architektuře.