Alexandr I. Karađorđević

Alexandr I.
král Srbů, Chorvatů a Slovinců (do 1921)
Jugoslávský král (od 1929)
Portrét
Král Alexandr I
Doba vlády16. srpen 1921 – 9. říjen 1934
Narození16. prosince 1888
Cetinje, Černá Hora Černohorské knížectví
Úmrtí9. října 1934 (ve věku 45 let)
Marseille, FrancieFrancie Francie
PohřbenOplenac
PředchůdcePetr I. Karađorđević
NástupcePetr II.
ManželkaMarie Hohenzollern-Sigmaringen
PotomciPetr
Princ Tomislav Jugoslávský
Princ Andrej Jugoslávský
DynastieKarađorđevićové
OtecPetr I. Karađorđević
MatkaZorka Černohorská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr I. Karađorđević (srbsky Александар I Карађорђевић, 16. prosince 1888, Cetinje9. října 1934, Marseille) byl druhým králem Jugoslávie (v letech 19211929 nazývané Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) od roku 1921 až do své smrti.

Vláda

Alexandr byl až druhým synem srbského krále Petra I., jeho starší bratr Jiří Karađorđević však byl nucen vzdát se následnictví poté, co v záchvatu vzteku ubil svého sluhu. Alexandr byl od roku 1914 regentem Srbska během první světové války a vrchním velitelem srbských vojenských sil. Během první balkánské války a druhé balkánské války byl velitelem První armády a zaznamenal řadu vítězství. Po smrti svého otce v roce 1921 zdědil trůn mezitím vytvořeného Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Jako monarcha se obával růstu vlivu Itálie a restaurace Rakousko-Uherska.[1]

Během politické krize se 6. ledna 1929 ujal absolutní moci, změnil jméno státu na Království Jugoslávie a územně ho reorganizoval ve snaze rozrušit historické hranice, centralizovat moc a upevnit srbskou hegemonii ve státě.

Atentát a smrt

V prosinci roku 1933 se ustašovci neúspěšně pokusili na krále při jeho návštěvě Záhřebu spáchat atentát. O rok později využili královu cestu do Francie. Atentát naplánoval sám Ante Pavelić. Teroristická skupina se spojila s VMRO. Ve Francii se atentátníci rozdělili na dvě skupiny: marseillskou, složenou z Bulhara z VMRO Vlada Černozemského a ustašovce Mija Kralja, a pařížskou, složenou z Ivana Rajiće a Znovimira Pospišila. První skupina se měla pokusit zabít krále ihned po přistání v Marseille, druhá skupina byla v záloze pro případ, že by se atentát nepovedl. Při přistání lodi 9. října 1934 se Vladovi Černozemskému podařilo přiblížit k otevřenému automobilu, ve kterém král jel, a zastřelit jej. Při incidentu byl zbloudilou kulkou zabit i tehdejší francouzský ministr zahraničí Louis Barthou. Králův vrah, bulharský revolucionář Vlado Černozemski (rozený Veličko Dimitrov Kerin) byl francouzským policistou zabit na místě činu.[2] Stopy atentátu vedly nejenom k Ustaše a VMRO, ale i k maďarské, italské a německé tajné službě, neboť vládám těchto států byla trnem v oku Alexandrova profrancouzská orientace, a tak měly zájem na jeho odstranění. Králova údajná poslední slova byla: "Střezte Jugoslávii!" Ve skutečnosti král nic takového neřekl.[3]

Po jeho smrti se stal králem jeho teprve jedenáctiletý syn Petr II. Karađorđević, za něhož do jeho plnoletosti (1941) vládla tříčlenná regentská rada vedená jeho strýcem Pavlem Karađorđevićem, podle královy závěti.[4]

Alexandr I. podporoval ČSR, přispěl například prostředky na výstavbu a vybavení pravoslavného chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze. Byl také odpůrcem Adolfa Hitlera.

Rodina

8. června 1922 se oženil s Marií Hohenzollernskou, která mu porodila tři syny:

Vyznamenání

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Alexandra I. Karađorđeviće.

Galerie

  • Králův portrét
    Králův portrét
  • Video o atentátu na krále

Odkazy

Reference

  1. PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga I – KRALJEVINA JUGOSLAVIJA. Bělehrad: Nolit Kapitola Šestojanuarska diktatura, s. 201. (srbochorvatština) 
  2. PIRJEVEC, JOŽE. Jugoslávie 1918-1992 : vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. 1. vyd. vyd. Praha: Argo 537 str. s. Dostupné online. ISBN 80-7203-277-1, ISBN 978-80-7203-277-8. OCLC 443760355 
  3. RYCHLÍK, JAN, 1954. Dějiny Chorvatska. 1. vyd. vyd. Praha: Lidové noviny 576 str. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7106-885-3, ISBN 80-7106-885-3. OCLC 439041818 
  4. PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga I – KRALJEVINA JUGOSLAVIJA. Bělehrad: Nolit Kapitola seŠestojanuarska diktatura, s. 211. (srbochorvatština) 

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr I. Karađorđević na Wikimedia Commons
  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr I. Karađorđević
  • Video o zavraždění krále na YouTube
  • Pořad Českého rozhlasu o atentátu v Marseille
Předchůdce:
Petr I. Karađorđević
Znak z doby nástupu Jugoslávský král
19211934
král Srbů, Chorvatů a Slovinců (do 1929)
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Petr II. Karađorđević
Srbští princové
Praotec
1. generace
2. generace
  • Korunní princ Jiří2
  • Král Alexandr I.1
  • Princ Pavel1
  • 3. generace
  • Král Petr II.1
  • Princ Tomislav1
  • Princ Ondřej1
  • Princ Alexandr1
  • Princ Nikolas1
  • 4. generace
  • Korunní princ Alexandr1
  • Princ Nikolas1
  • Princ Jiří1
  • Princ Michael1
  • Princ Kryštof1
  • Princ Karel Vladimír1
  • Princ Ondřej1
  • Princ Dimitrij1
  • Princ Michael1
  • Princ Sergej1
  • Princ Dušan1
  • 5. generace
  • Dědičný princ Petr1
  • Princ Filip1
  • Princ Alexandr1
  • 6. generace
  • Princ Stefan
  • 1také jugoslávský princ 2poté, co se v roce 1909 vzdal svých práv, byl oslovován JkV princ Jiří Karađorđević
    Autoritní data Editovat na Wikidatech